Veterinární léčba

Veterinární homeopatie

I zvířata mají svou řeč těla, která se projevuje, když je třeba. Fungují podobně jako lidé. I oni jsou energetické bytosti a byť nemají tak vyvinutou mysl, mají zase své vyvinutější schopnosti, kterým lidé nestačí. Projevy mají podobné, nicméně liší se ve významu závisle na funkci části těla, např. ruce mají pro člověka mj. funkci hmatu a také se pomocí nich orientuje ve tmě - půjde s rukama před sebou a bude se snažit nahmatat okolí, abych se ochránii před případným nebezpečím, zatímco pes použije hlavně čich a jiné smysly, a kočka hlavně oči, fousky, čich a další smysly... Takže ve veterinární homeopatii si je vždy třeba položit otázku, jak to má to či ono zvíře s tou částí těla, která ho trápí.. A v případě tlapek to je podobné - nebudou mít úplně stejný význam pro zvíře, jako mají ruce pro nás.
Principy homeopatie však pro zvířata fungují úplně stejně. Metody léčby aplikovatelné na lidi platí taktéž v homeopatii veterinární. Navíc v dnešní době se projevuje čím dál jasněji, že naši čtyřnozí přátelé na sebe berou naše tzv. civilizační choroby, takže u nich rozpoznáváme stejné nebo velmi podobné energetické šrámy a fyzické projevy. I v těchto případech je jim homeopatie záchranou.

Níže jsou obrázky znázorňující čakrový systém zvířat. Můžete jej využívat stejně jako ten náš, např. když chceme podpořit ledviny, dáme adzuki fazole na body dráhy ledvin, apod. 

V kazuistikách uvádím čtyři příběhy z veterinární praxe. Záměrně píšu příběhy a ne případy, aby bylo jasné, že ta zvířata pro mě vždy mnoho znamenají... 

Jednou za čas je doplním, aby bylo stále co číst:-)


Kazuistiky z praxe

S laskavým svolením páníčků se s vámi mohu podělit o některé příběhy z praxe. Léčím psy, kočky, koně, krávy, kozy, papoušky, a občas i leguány a hady. Nejčastěji to jsou ale psi, kočky a koně, které s láskou kdykoli přivítám..


Příběh 1 - Ája - Zlatý retriever

První je příběh Áji, která ke mně přišla jako 5 letý pejsek.

Ája měla sklony k falešnému hárání. Byla - jak my lidé řekneme - klasický retriever: milá, přítulná, veselá, bezproblémová. Milovala vodu a nejvíc ze všeho nejraději koukala s paničkou na filmy. Byla velmi napojená a zdálo se, že až skoro věděla, co se sluší a patří. Nikdy neměla štěňátka. Když došlo na falešné hárání, nosila si hračky, dělala pelíšky, nechtěla moc žrát a nejevila zájem o hraní. Vždycky i ztloustla a trpěla na husté bílé výtoky.

Dostala ode mne opakovaně Pulsatilu, která jí pomohla, a tak jí po roce a půl falešná březost přestala trápit. Když pak občas panička cítila, že se s ní něco děje, zopakovala dávku a Ája byla zase v klidu.

Dnes už je Áje 12 let a začínáme řešit klouby a občas těžké dýchání. Stále miluje vodu a procházky v dešti. Dostává nízkou potenci Caustica a tkáňové sole na podporu kloubů a šlach. Causticum jí velmi pomáhá, chodí lépe a v kombinaci s vyšší potencí Pulsatilly jí udržuje při dobrém zdraví.

Má velké štěstí na paničku, která kvůli ní začala studovat i kameny, které na Áje zkouší. Přikládá je různě po těle a vždy mi hlásí, který kámen má Ája nejraději:-) 


Příběh 2 - Sára - Bishonek 

Sára měla opakované záněty v uších. Také jí teklo z očí. V tomto případě bylo skvělé, že panička znala její maminku, neboť se narodila sousedům, a tak věděla, že během porodu tam byl nějaký zásah, a porod Sárinky nebyl úplně bezproblémový. 

Sára je temperamentní, občas nevyzpytatelná a ráda si schovává na zahradě kosti a hračky, což je silný mentální symptom, který není pro tuto rasu až tak běžný, a těch se u psů ne vždy dočkáme. Většinou se chovají typicky pro svou rasu a proto mám u různých ras poznamenaný okruh homeop. léků, který je pro tu či onu rasu běžnější než jiné... Tento povahový rys mne tedy hned  'trkl' .. Pak bylo zvláštní, že panička během prvního sezení několikrát v různých kontextech zmínila, že se navečer cítí mnohem lépe než ráno a přes den. Normálně bych to asi neřešila, ale říkala to až téměř vehementně a tak mi došlo, že to souvisí i se Sárou. Tato dvě silná vodítka spolu s dalšími charakteristikami Sáry mne navedly na lék...

Sára dostala Medorhinum. Uši i oči se vyčistily a od té doby je klid. 1x za 6 měsíců dostane dávku Medorhina a zatím nepřišlo další trápení, které by bylo třeba řešit.


Příběh 3 - Montík - Jorkšírský teriér

Montík přišel kdysi dávno s epilepsií. Byl to malý pejsek, velmi ustrašený, bojácný a pořád se klepal. Lekal se náhlých zvuků a Silvestr byl pro něj naprostým utrpením.

Na jeho epilepsii by nebylo až tak moc zvláštního, nebýt  pocitu, který jeho panička měla, a to že je nějak napojen na měsíční cykly, a také to, že by přísahala, že před záchvatem jedl česnek.

Artemisia vulgaris je sice typicky dívčím či pak ženským lékem na konvulze, ale není to jen výlučně ženský lék. 

Měla jsem také pocit, že bych k Artemisii měla přidat Topol osiku.

A tak Montík dostal kompozici těchto dvou úžasných léků. Potenci jsem mu postupně navyšovala, jak se mi ve veterinární praxi opakovaně osvědčilo. Každý den o jednu potenci výše. Je to sice náročnější než pouze vyndat kuličky z pytlíku, ale zatím to všichni zvládli. A výsledek vždy stojí za to..


Příběh 4 - Koko - klisna

Za Koko moc ráda jezdím. Je to pro mne výlet na půl dne minimálně, spoustu projetých kilometrů, ale neměnila bych.

Díky Koko jsem se začala zajímat o čakerní systém koňů a je jedním z koňů, které léčím i na dálku. 

Když jsem k ní přijela poprvé, měla ošklivou lysinu. Vždy se zhoršila, když byla zima. Také se jí špatně dýchalo. Byla neklidná a nevypadala zdravě. Moc se těšila, až s někým pojede na vyjížďku, což by nebylo až tak divné - koně milují volný běh a otevřené prostranství. Co bylo ale zvláštní, že venku na čerstvém vzduchu najednou dýchala dobře. Také jsem u ní cítila zvláštní strachy, jakoby se něčeho lekala. Prý to měla od mala.

Po pár dávkách Arsenica alba se začala zlepšovat. Rodina pochopila, že jí samota a postávání ve stáji nedělá dobře, a udělala možné nemožné, takže dnes žije Koko 'vedle' obýváku a přibyl jí parťák, což jí nesmírně potěšilo. Rodina přikoupila kousek pozemku, postavili přístěnek a koně jsou tam velmi šťastní. 

Arsenicum album jsem v životě podala koňům asi nejvíckrát. Je to častý lék pro koně (krom pár dalších), který často přinese v relativně krátkém čase úžasné výsledky.